Shadowrun

http://shadowrun.netroof.eu/

Shadowrun
.
Shadowrun
22.10.2019 - 00:34:24
Shadowrun
Shadowrun
Shadowrun
meno:
heslo:
[reg]   autologin
Shadowrun
Shadowrun

Umělá růže 1. část - Probuzení

kategória: Poviedky

poslal hokum ( 15.08.2009 | 18:58:20 )

Pokus o příběh postavy (nejsem nejlepší spisovatel :-) ), která snad trochu vybočuje z klasického pojetí postav v Shadowrunu. Odpůrci světských postav nechť toto nečtou :-P

Kritika vítaná - jak stylistická, gramatická, tak i věcná co se týče Shadowrunu.
"Jmenuji se Fiona Goldenbergová, dcera Herberta Goldenberga, manažera Ares Macrotechnology pro oblast Seattlu. Nyní se píše rok 2060 a narodila jsem se před dva-a dvaceti lety. Jsem jen člověk, ale nikdy mi to nevadilo. Koneckonců, má to víc výhod než nevýhod. Ale o tom jste asi nechtěli číst, tak tedy...

Odmalička jsem žila ve velké vile nedaleko Seattlu. Zahrady kolem vily mi vždy připadaly tak velké, skoro jsem nemohla dohlédnout z okna k plotu.
V domě jsem bydlela v horních patrech spolu se svým otcem, nižší patra byla obývána služebnictvem všeho druhu - byl tu lékař, kuchař, několik uklízeček, knihovník, osobní učitelé a další. Matka tu bohužel s námi nebyla, zemřela rok po mém narození na mozkovou mrtvici.

Co bych vám řekla o svém dětství? Bylo zvláštní, ale za nic bych ho nevyměnila. Rané roky dětství jsem prožila v horních patrech vily, kde se všichni starali o mé blaho. Měla jsem spoustu hraček, převážně inteligentních, ale taky jsem byla dost hlídaná. Musela jsem jíst pouze vyváženou stravu, což se nedalo ošálit, neboť to dělaly nějaké počítače a roboti.

Nikdy jsem taky nebyla v pravé škole, jak jsem pomalu dospívala, prostřídali se jednotliví privátní učitelé. Otec mně do učení opravdu hodně nutil. Nejvíc jsem nenáviděla lekce japonštiny, opravdu těžký jazyk. Naopak mně bavila matematika a fyzika, za které jsem dostala i nějaký úřední diplom a titul - o to vše se otec postaral.

Ale čím jsem byla starší, tím jsem byla méně šťastná. Toužila jsem po pravých přátelích, ne jen lokajích nebo hologramech. Pak mi vadilo, jak jsem byla pořád pod dohledem. Jakékoliv mé zakašlání nebo kýchnutí přivolalo osobního lékaře a pak otravná lékařská vyšetření.
Také tam byla nějaká trpaslice, Helga, která do mně stále hučela zásady etikety, držení těla, pečování o tělo a líčení. Hlavně měla nechutný zvyk kdykoliv jsem byla byť jen trochu špinavá, naslinit kapesník a drhnout mi tím obličej a to nehledě na to, že mi pak bylo víc než deset let.

Když mi bylo sedmnáct, stala se mi velká nehoda, kterou jsem naštěstí přežila. O co šlo?
No, prostě jsem se v noci vypařila z vily a půjčila jsem si otcovu limuzínu a vyjela jsem si do města, objížděla hospody a poznávala život na ulicích. Bylo to bezva, měla jsem hodně peněz a tak jsem hodně utrácela.
První výlet se mi vyvedl tak, že otec nic nepoznal. Při druhém začínal mít už nějaká podezření a tak mně dal víc hlídat. No, a na třetím, když jsem vyjížděla od vily, tak se za mně pověsila dvě auta. No a jak jsem se je snažila setřást, tak jsem nějak blbě zatočila a vjela pod protijedoucí kamion. Z toho si pamatuju jen jak se nárazník kamionu přibližoval a pak tma.

Probudila jsem se údajně až po osmi měsících a asi sedmi dnech od nehody. Od té doby, se vše změnilo. Otec byl z mé přítomnosti ne tak štastný jako dřív, a dokonce i služebnictvo se na mně koukalo skoro skrz prsty. Otec říkal, že jsem podstoupila náročný lékařský zákrok, ale měla jsem skoro pocit, že mi neřekl vše.
Mělo to jediný klad - stranila se mě i Helga. I úmorné učení poněkud ustalo a četnost lékařských prohlídek klesla a už nebyly tak otravné. Mno, abych pravdu řekla, byly hodně zvláštní. A vůbec všechno bylo tak podivné. Při každé lékařské prohlídce mně uspali, ačkoliv jsem nevyrostla ani nepřibrala, ztěžkla jsem a tělo mně neslo nějak samo. Ale otec mně ujišťoval, že je všechno v pořádku.

Dostala jsem samozřejmě domácí vězení, které jsem se rozhodla ukončit v den svých dvacátých narozenin.

Pečlivě jsem se připravovala skoro dva týdny, nenápadně jsem si převáděla z otcovy kredithůlky peníze na tu svou. Vzala jsem si své černé oblečení z umělých vláken, do batohu jsem si dala něco jídla, pití, svítilnu a nějaké dermy. A pak během střídání stráží jsem unikla ven. Na svobodu!

Proplétala jsem se křovinami směrem k Seattlu, pryč od nudy a vězení. Po asi dvou hodinách se ovšem rozezněl někde poblíž vrtulník, ale nenašli mně. Buď museli být hloupí, nebo mně nebylo vidět v tepelném spektru?
To byl první okamžik, kdy se do mé mysli začaly vkrádat černé myšlenky - žiju vůbec? Co se mi stalo?

Z myšlenek mně vytrhli rváči na okrajích slum, kteří mně začali okřikovat a připravovali se mně napadnout nějakýma trubkama. Bylo jich celkem šest, byli to lidé, v děravém oblečení a nevábně vonící po výkalech, moči a potu.
Vrhli se na mně. Asi jsem nevypadala, že bych tam zapadla. Dva mně chytli za tornu, tři mně drželi za ruce a jeden bil. Vzpomněla jsem si na nějaké bojové chvaty, ale podařilo se mi zpacifikovat jen jednoho, ale než jsem ztratila vědomí, všimla jsem si elfa běžícího mi na pomoc...

Probudila jsem se v nějakém bytě, rány jsem měla ošetřené náplastmi. Byl tam ten elf. Řekl mi, že mi musel nahradit oko jiným, cizím okem. Já jsem však na něj neviděla, než jsem se úplně vzpamatovala, řekl mi, že mně jen lehce zranili a že je zahnal na útěk. Ovšem podařilo se mu jen najít mou kredithůlku, které zřejmě vypadla jednou z děr v torně, když s ní utíkali.
Když jsem mu řekla, že na to oko nevidím, zavedl mně k pouličnímu řezníkovi, co se trochu vyznal v medicíně. A když se mi pokusil vyšetřit oční nervy, tak jsem se to dozvěděla...

... jsem jen stroj. Imitace života."

Cancy.... >
zobrazené: 2400x
hodnotenie: 1.67 (1.67), hlasovalo: 6

Ako sa Vám páči tento príspevok?

ohodnotiť známkou 1 ohodnotiť známkou 2 ohodnotiť známkou 3

Komentáre

Tak myslim, ze tato postava ani velmi z klasickeho Shadowrunu nevybocuje, nieco podobne bolo opisane v pribehu o Hachetmanovi (alebo ako sa volal). Je to pomerne obvykly samuraj (kedze vacsina hracov, ked si robi samuraja, tak ide s esenciou az na 0, a to uz ta postava je viac meniej stroj).

Ale pekny pribeh ;)
 - Richie (13:16:28 4.10.2009)
Pokiaľ chcete pridávať nové veci alebo písať komentáre, musíte sa prihlásiť (prihlasovací formulár sa nachadza hore).
Pokiaľ ešte nemáte svoj účet, tak si ho môžete ihneď vytvoriť registráciou na naších stránkach.
.
.
top Hore | print Vytlačiť stránku
© 2003-2019 zapo & post authors, vygenerované za 0.109 sec.